Václav Trnka (1897-1965)

Mezi nejvýznamnější osobnosti příbramské nemocnice a zdejšího zdravotnictví ve 20. století patřil MUDr. Václav Trnka, jenž se výrazně zasadil za pomoci dalších lékařů a také řádových sester o konsolidaci tohoto zdravotnického zařízení. Na pozici primáře se dostal roku 1932 vítězstvím v konkurzu mezi 11 uchazeči. Co víme o Trnkově životě?

Narodil se 17. 8. 1897 v Jarově u Berouna. Po studiu na reálném gymnáziu v Berouně a tříletém pobytu na frontě 1. světové války v uniformě vojáka rakousko-uherské armády absolvoval v nově vzniklé Československé republice v letech 1919–1923 Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Po krátké praxi u profesora Kukuly působil od roku 1925 na I. chirurgické klinice u profesora Jiráska, přičemž od roku 1929 jako asistent kliniky, a zároveň v letech 1928–1930 zastupoval primáře Okresní nemocnice ve Slaném. Na vojenském cvičení v roce 1931 jako důstojník v záloze zdravotnické služby čs. armády úspěšně zastupoval šéfa chirurgického oddělení Divizní vojenské nemocnice v Košicích.

Do Příbrami MUDr. Václav Trnka nastoupil v 35 letech a naděje, s nimiž byl přijímán, nezklamal. Nepotrpěl si na laciná gesta, naopak k plnění úkolů přistupoval vždy maximálně zodpovědně, byl nesmírně pracovitý, jednal věcně, s vysokou mírou profesionality. Veškeré lékařské i administrativní povinnosti řešil vzorně, jak to vyžadovala stoupající frekvence ústavu. Tím si získal záhy úctu nadřízených orgánů. Pro svoji přátelskou povahu byl oblíben nejen mezi pacienty, ale i u lékařů a ostatních podřízených.

V nemocnici rychle nabyl autority díky odborným znalostem, kvalifikaci, pracovnímu nasazení i mužné poctivosti, která, dá se říci symbolicky, dokreslovala jeho vysokou statnou postavu. Na pozici vedoucího lékaře byl nucen pracovat nejen v nelehkých poměrech tehdejšího zdravotnického zařízení, ale musel čelit též počáteční nedůvěře blízkého i vzdálenějšího okolí. Zejména jeho přičiněním se však příbramská nemocnice brzy stala solidním a uznávaným léčebným ústavem s dobrou pověstí. Primář Trnka prosadil pořízení nového vybavení v podobě rentgenu, operačního stolu a řady dalších novinek. V roce 1938 smlouvou s Čs. červeným křížem převzal do užívání i sanitní automobil, což byla tehdy na příbramské poměry veliká událost. Zaměstnání lékaře tenkrát trvalo 15 hodin denně. Primář Trnka měl k dispozici 4 lékaře, 10 řádových sester a 5 úředníků a zřízenců; to vše při 170 lůžkách a více než třech tisícovkách pacientů přijatých ročně k léčení.

Doktor Václav Trnka se nejednou zachoval též jako ryzí vlastenec a prokázal rovněž vysokou míru odvahy a hrdinství. Například v době hitlerovské okupace v průběhu 2. světové války (1939–1945) poskytoval tajně zdejšímu protinacistickému odbojovému hnutí léky a další pomoc. Primář Václav Trnka pomáhal rovněž v době Květnového povstání roku 1945 s ošetřováním mnohých odbojářů, raněných při bojích s příslušníky hitlerovské branné moci v okolí Slivice a Milína, kde došlo z 11. na 12. května 1945 k jedné z posledních významnějších bitev 2. světové války v Evropě.

I v obnovené Československé republice se snažil MUDr. Václav Trnka poskytovat co nejlepší lékařskou péči svým spoluobčanům a přispívat k dalšímu rozvoji zdejší nemocnice. Nesmírně si vážil práce řádových sester, a proto vystoupil velice kriticky a odmítavě proti návrhu tehdejšího Okresního národního výboru v Příbrami, ovládaného komunistickými funkcionáři, na rozvázání pracovní smlouvy s řeholnicemi. V dopise adresovaném Zemskému národnímu výboru v Praze poukazoval na „katastrofální“ nedostatek personálu v případě propuštění řádových sester, neboť z nově přijatých ošetřovatelek byla většina bez jakékoliv odborné kvalifikace, pouze dvě náležely mezi diplomované sestry. Toto jeho snažení slavilo dočasně úspěch a řeholní sestry v nemocnici zůstaly. Avšak pouze do roku 1950, kdy došlo z rozhodnutí komunistického vedení státu k útoku proti církvi s cílem likvidovat kláštery a internovat řeholníky. Nechvalně proslulá akce měla krycí název „K“ („Kláštery“) a provedla ji Státní bezpečnosti za spoluúčasti Sboru národní bezpečnosti. Nejprve byl dne 13. 4. 1950 uskutečněn ozbrojený zásah proti Svaté Hoře spojený s obsazením svatohorského areálu a násilným soustředěním řeholníků do transportu označeného číslem 52 a pak následovala jejich internace v tzv. centralizačním středisku v Králíkách a internačním klášteře v Želivě. Další úder státu přišel po necelém půlroce, 26. 9. 1950, kdy byly do internačního tábora odvezeny také řeholní sestry, které se v Příbrami doposud staraly o nemocné a o děti v církevní mateřské školce. Toto však již pan primář ovlivnit nemohl…

Doktor Václav Trnka působil v ústavu úctyhodných 30 let. Nezanedbatelná je i jeho činnost pedagogická věnovaná vzdělávání zdravotních sester. Zemřel ve Vinohradské nemocnici v Praze dne 8. srpna 1965.

Zpracoval: PaedDr. Josef Velfl, ředitel Hornického muzea Příbram