P_juracek

Pavel Juráček (1935-1989)

Hovoříme-li o filmové produkci šedesátých let dvacátého století, někdy také nazývané „československý filmový zázrak“, nemůžeme v této souvislosti opomenout režiséra a scénáristu Pavla Juráčka, jehož jméno je s tímto obdobím neodmyslitelně spjato.

Pavel Juráček se narodil 2. srpna 1935 v Příbrami. Maturoval na zdejším gymnáziu, dva roky studoval žurnalistiku a češtinu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, během studií krátce pracoval jako reportér Večerní Prahy. Navzdory této praxi, a přestože byl i neoficiálním mluvčím své generace, měl potíže se zkouškou z filologie a studium nedokončil. Marně se pokoušel najít zaměstnání v pražských redakcích a nakonec byl nucen přijmout místo redaktora Vesnických novin Nymburska. Po necelém roce v červnu 1957 byl bez zkoušek přijat na FAMU, obor dramaturgie.

Už během studií se projevil jako výrazný talent a zaujal svým osobitým literárním stylem. V roce 1960 napsal scénář k filmu Hlídač dynamitu na námět povídky Jana Drdy, na konci čtvrtého ročníku v roce 1961 dokončil scénář Černobílé Sylvy a také upravil scénář filmu Strop režisérky Věry Chytilové.

Po ukončení školy se stal dramaturgem osmičlenné tvůrčí skupiny Bohumila Šmída a Ladislava Fikara Filmového studia Barrandov. V šedesátých letech se jako spoluautor nebo autor scénářů podílel na realizaci celé řady filmů, například vědecko-fantastická Ikarie XB 1 (režie J. Polák), Bláznova kronika (rež. J. Polák), Nikdo se nebude smát podle námětu Milana Kundery (rež. H. Bočan) a Konec srpna v hotelu Ozón (rež. J. Schmidt). V roce 1963 vzniká Postava k podpírání, film, kde si Juráček kromě vlastního námětu a scénáře poprvé vyzkoušel i režii ve spolupráci s Janem Schmidtem. Jednalo se o kratší středometrážní kafkovský příběh o mladíkovi v labyrintu absurdity a byrokracie. O rok později za něj získal Velkou cenu v Oberhausenu a Cenu FIPRESCI v Mannheimu. Již zcela samostatně režíroval v roce 1965 dvoupovídkový film z vojenského života Každý mladý muž, vyjadřující absurditu a bezduchou manipulaci vojenského prostředí. V Karlových Varech na MFF v roce 1966 byla filmu udělena cena FIPRESCI.

Na konci šedesátých let se Juráček dostal do vedení jedné z barrandovských tvůrčích skupin. Jako producent se podílel na vzniku řady vynikajících filmů – jsou to zejména Chytilové Ovoce stromů rajských jíme, Menzelovi Skřivánci na niti, Suchého Nevěsta a také největší a bohužel poslední Juráčkův projekt Případ pro začínajícího kata, ve kterém se volně inspiroval Gulliverovými cestami Jonathana Swifta. Příběh má aktuální dobové vyznění – jeho hrdina se dostane do imaginární země, kde jsou lidé manipulováni svými vládci. Film byl dokončen na samém počátku normalizace, v prosinci roku 1969, už v následujícím roce však bylo jeho promítání zakázáno. V polovině roku 1971 musel Juráček z Barrandova odejít z důvodu „ztráty důvěry“, žádný z jeho dalších projektů se už nerealizoval, dostává se do finančních potíží. Nemožnost pracovat a také partnerské neshody zapříčinily jeho zdravotní problémy a deprese. Situaci mu navíc zkomplikoval i podpis Charty 77 a nakonec byl donucen odejít do Německa, kde se mu však v komerčním filmovém prostředí nepodařilo prosadit. V zahraničí sice napsal více než dvacet scénářů a námětů, mezi nimi například Situace vlka podle J. Londona nebo Golem podle G. Meyrinka, žádný z nich se však nerealizoval. Aby dosáhl úspěchu, musel by Juráček opustit své ideály a toho nebyl schopen. Zklamání a také narůstající zdravotní potíže ho nakonec přiměly po šesti letech k návratu. Ale ani doma, přes pomoc přátel, se mu nedaří, opět se přihlásily staré deprese. V době, kdy docházelo k úspěšnému závěru jednání s FS Gottwaldov o natáčení Situace vlka, umírá Pavel Juráček 28. května 1989 v Praze na rakovinu v necelých 54 letech.

 

Zdroje:

FRYŠ, Josef, 1944-. Dvanáct osudů dvou staletí. Josef Fryš. Vyd. 1. Příbram: J. Fryš, 2006. 270 s. ISBN 80-239-8119-6.

FRYŠ, Miloš. Naši rodáci. M. Fryš, Příbramský zpravodaj, 1990, roč. 26, č. 2, s. 14-15.

 

Zpracovala: Hana Pegová, Knihovna Jana Drdy v Příbrami